Dalkovy prelet s PPG 7.10.07

Pokud v neděli vyjde počasí (v sobotu nemohu), měl bych chuť opět udělat nějaký delší přeletík na krosnách ve více lidech. Ještě nevím kam, bylo by to nejspíš od rána možná až do večera, někam po větru (snad nebude foukat sever) s několika mezipřistáními. Pár příkladů -

Nechci nikde létat místně, to můžeme celý rok, touto dobou spíš pořádám dálkový přelet s krosnama. Je to asi nejlepší doba, už končí termika, není ještě všude mokro a sníh (jako na jaře), je spousta místa na přistání (po sklizni a nízké jařiny) a den ještě není nejkratší.

Takže jak jsme se předběžně domluvili na neděli na PPG

1/ Sraz u masny v Kostelci na parkovišti v 7 hodin (tam necháme auta, která nebudou mít řidiče)

2/ Tam domluva, nastavení vysílaček, telefony a odvoz na start (je z kopečka, takže bude vyhovovat jak tandemu, tak těm méně utíkajícím)

3/ Budou-li dobré podmínky (bez mlhy), tak start kolem 8. hodiny (na opozdilce se nečeká, musí nás dolétnout)

4/ Přelet podle směru větru - má být od severu a uvidíme jestli více na východ nebo na západ

5/ Přistávání asi po 1,5 hod. u nějaké čerpací stanice, svačinka, kafíčko, pokec a další start a odlet (nebude-li čerpačka, natankujeme od pozemního personálu)

6/ Pokračování v asi původním směru (budeme se průběžně domlouvat), takže může dopadnout jak Pálava a Mikolov, tak jižní Čechy - Český Krumlov, Šumava ap.

7/ Až to nikoho nebude bavit, bude zajištěn svoz (předpokládám kolem 17. hodiny)

8/ Ti, kteří to ukončí dříve, si buď zajistí svůj svoz, nebo počkají až na návrat těch nejotrlejších a nejdál doletivější

9/ Berte to jako tajný výlet, tam taky nevíte, kdy a kde skončíte.

Takže koho to chytlo a měl by chuť s námi letět, napište to tady a nebo mi pošlete SMSku. Nikoho nenutím a teprve uvidíme, jaké to bude.

Jelikož podle předpovědi měl foukat mírný větřík ale severních směrů, domluvili jsme si start u Kostelce (nedaleko Jihlavy) a že poletíme podle větru buď více na východ a nebo na západ (od nás bychom byli brzo u Rakouska a přelet dál by nám asi neprošel). Sraz byl v 7 hodin a postupně se nás sešlo sedm – Radek (se speciálními návleky), František, Milan, já, Honza s Janou na tandem a Zdena co by pozemní personál.

I když na startu to foukalo spíše od západu, jak jsme se zvedli, tak foukal severovýchod. Asi jsem dělal trochu vedoucího, protože se všichni vydali za mnou a jak jsem říkal před startem, já letěl na zámeček na Červenou Lhotu a plánoval přistání kousek za ním u čerpací stanice v Kardašově Řečici.

Počasí nám přálo a i když místama byly husté mlhy, my měli cestu volnou. Jen v jednom případě jsem ten cípek neobletěl a raději přeskočil a všichni mě následovali. Sice jsem měl sebou kameru, ale vypověděla mi službu a hlásila vlhkost v mechanice. Asi jí ty změny teploty nedělaly dobře (až po vysušení odpoledne v autě zase začala chodit, ale už jsem ji potvůrku na létání nevzal – patří ji to). JaHovi naštěstí měli tu svoji sebou a tak se těším na video! Doufám, že taky nafilmovali, jak mi prolítli napříč a foukli mi do náběžky a já křídlo musel rychle vyrovnávat.

U Kamenice jsme to stočili více nad město, pořídili pár fotek a obletěli rozsáhlý les za městem.

Doletěli jsme si nad zámek Červená Lhota a zase vytvořili pár fotek. Většina padáčkářů mi nechtěla nalétnout do záběru.

Pak jsme rychle mazali dál na tankování. Jenže asi kilák před Kardašovou Řečicí nastal problém, protože tam byla rozsáhlá mlha a i když jsem slétl níž, nedala se podletět. Takže jsme přistáli na louce těsně před mlhou (potvora se do půl hodinky úplně ztratila). Než jsme se seběhli, byl tu pozemní personál s čajem z termosky, svačinou, zeleninou a buchtami. Prostě paráda!!! Škoda jen, že tandem s JaHoposádkou to asi v půlce otočil zpět, protože na odpoledne měli jiné plány.

Jak se všichni nacpali, tak dál se už Milanovi a Františkovi nechtělo letět. Zavolali si jiný pozemní personál, ale nevím jestli taky tak dobrý :-). Já s Radkem jsme tedy natankovali z kanystru, Radek se vznesl, ale já nenastartoval. Milan i František mi pomáhali, pak i Radek, který přistál zpět, i svíčku jsme měnili, ale nic. Byla jiskra i benzín, ale asi nehořlavý. Pak se ještě utrhla startovací šňůra, rozborka a sborka pomohla, ale opět nic. Na to dorazil specialista Daňhel (původně jen jako odvoz), radil, pomáhal a nakonec se to přeci jen podařilo. Takhle si tu svačinu alespoň pěkně odpracovali – že, kamarádi :-).

Takže jsem tedy letěl dál jen s Radkem. Už od startu s námi cvičila slušná termika, za zády se dost zatahovalo a při letu naším pokračujícím směrem jsme letěli proti větru. Řekl jsem Radkovi přes vysílačku, jestli to nesbalíme, ale letěl dál (až později jsem zjistil, že mě naštěstí neslyšel). Před námi byly rozsáhlé lesy a velké rybníky, já raději nabral výšku až nad mráčky, které se níže po okolí dělaly a letěl si v klidu a bez termiky. Směr větru se už zase zlepšil.

V okolí Třeboně je pousta velkých rybníků a odrazy v nich byly taky pěkné.

Letěl jsem stále vysoko a pozoroval Radka, jak letí dost nízko nad lesy a rybníky (alespoň z mého pohledu). Mraky se už zvětšovaly, pár jsem jich minul, pak se mi jeden napletl do cesty a tak jsem ho ne příliš předpisově přeskočil, zatočil se nad ním, udělal si fotku mého stínu a za ním už sletěl níže a začal si užívat termiky.

Tlačilo nás to více na České Budějovice, ale Milan nás předem varoval, že letiště je už aktivované, má CTR a TMA (to já nevím a v mapách ještě není), ale raději nás tam nahlásil. Taky se na nás jedno éro doletělo podívat a letiště z pár kilometrů vypadalo dobře. Až tam budou přistávat mezinárodní linky, asi nás tam už nepustí.

Doletěli jsme k Římovské přehradě, je podobně pokroucená jako Vranovská. Už mi docházel benzín a tak jsme hledali čerpačku. Před námi byl Velešín (bohužel zrovna zastíněný, ale ten velký hřbitov uprostřed města mě překvapil) a při příletu k němu mi došlo palivo a motor chcípnul. Výšky jsem měl dost a ještě chvilku se mi dařila točit termika. Pak jsem ji musel opustit a přistát nedaleko čerpačky. Radek mezi tím taky přistál. Než jsem Zdeně napsal SMS kde jsme, byla u mě. Hodně jsem se divil, ale pak mi ukázala nápis na tričku - Elitní Svozová Asistentka a tak jsem se přestal divit (asi k tomu bylo i speciální školení).

Na pumpě jsme si dali teplé jídlo, kafíčko z automatu a probírali přeletík. Měl jsem chuť ještě natankovat, zkusit další nastartování a letět na Český Krumlov a Lipno, jenže Radkovi se už nechtělo, mráčků taky přibylo (kdyby bylo jasno, tak bych letěl i sám - nezávislák) a tak jsme to sbalili, koukli do města a vydali se na cestu domů.