V sobotu 25.8.07 se udělalo pěkné přeletové počasí. Sraz jsme měli v Malém Pěčíně na dvanáctou hodinu a nejvíce mě překvapilo, že Máca tam byl nejenom včas, ale dokonce měl připravený odviják. Vytáhl si křesílko a bavil se tím, jak si honem ve zmatku vybalujeme nádobíčko.
Startoval jsem první a hned se zadařilo, takže ani nevím, co se tam dělo dál. Můžete o tom někdo napsat. Nabral jsem si pěknou výšku až pod mrak a vydal se na cestu. Jenže pak to šlo jen dolů, mraky se rozsejpaly a vypadalo to, že za Jemnicí přistanu. Na jednom poli byl vidět čertík, tak jsem se tam vydal. Bylo to tam! Nastoupal jsem a přede mnou se dělala řada kumulů. Místy jsem se musel stoupátkům vyhýbat, aby mě to nenasálo až do mraku.
Vranovská přehrada je z výšky nádherná, pěkně se kroutí údolím, na hladině byla spousta plachetnic a i když nejsem žádný fotomaniak, udělal jsem kolem třiceti fotek (většina je špatná).
Stále jsem si hlídal zakázaný prostor R14 okolo Dukovan a okruh okolo letiště ve Znojmě.
U Znojma se podmínky vždycky mění, asi to
je tím terénem. Jak začnou
širé lány, začnou problémy.
Mě taky. Už to nefouklo tím správným
směrem,
krajina při točení neubíhala a
stoupáky si občas ze mne dělaly legraci. Bylo to
vidět i na dravcích, kteří kolem mě kroužili.
Občas to vypadalo, že čekají,
jestli to najdu (třeba uzavírali sázky). Někdy proletěli i kolem mě ve
výšce sedačky. Chtěl jsem si je
vyfotit, ale baterie ve foťáku se na mě už vybodly. Asi těch
100 fotek, co jsem
za půlku letu
udělal, mi měly stačit (v
tom fofru na startu jsem si náhradní nechal
v zadní kapse batohu). Byl jsem
z toho nervózní,
párkrát jsem to ještě zkusil, ale
vždycky vyjel objektiv
a pak mi to nahlásilo vybité baterie.
V dálce
byla vidět Pálava s vodní
nádrží Nové Mlýny, ale mě
to stále snášelo
jižněji k Rakousku. Pracně jsem se tlačil severněji,
opouštěl stoupání,
které mě táhlo jinam a na GPS nastavoval
větší rozlišení, abych
přeci jen
nevletěl do Rakouska. Řídil jsem se i malýma
políčkama, která neomylně
kopírují
hranici. Byl jsem si jistý, že se mi to povedlo. Na
některých mapách to po vyhodnocení letu tak
nevypadá a už byla i připomínka (jak jsem ještě
zjistil, tak v GPSce ten výběžek ani nemám, je tam
rovná čára). Pak jsem si
zase musel hlídat výšku, abych
podlétl TMA IV Brno. V mapě jsem měl napsanou
hladinu do FL65, honem jsem
vzpomínal kolik to může být, vím že se
to násobí třema (nedávno jsme se kolem
toho dohadovali) a kousek k tomu, takže jsem usoudil, že by to
mohlo být
2000m. Byla to pravda. Taky jsem to dodržel a
krásný stoupáček opustil (na GPS
mám výpis maximum 2002m), ale už
žádný takový nepotkal.
U Pálavy se terén změnil na kopečky osázené vinohrady, bylo to něco jiného než ty velké lány rozdělované jak podle pravítka, ale moc se mi ze shora líbil Mikulov. Takhle jsem ho viděl poprvé a byl jsem z něho tak nadšený, že jsem risknul přendání baterií z GPS do foťáku, udělal jsem tři snímky (chtělo to víc) a zase zpět. GPSka už má něco za sebou a někdy mi nejde nastartovat, naštěstí tentokrát nestávkovala. Město bylo pěkně nasvícené, vepředu zámeček, nad městem na kopečku kaplička a vzadu asi nějaký lom, vypadalo to jako Velká Amerika (mohli bysme si tam udělat podzimní výlet s krosnama). Opět ve vysílačce poslouchám, jak to létá v Jeseníkách a jak mluví na Kubrta (po přistání jsem mu telefonoval a bylo to tak).
Pak
mě už čekalo jen moření ve slaboučkém
stoupání pod čistým nebem,
v dálce
byla vidět Břeclav, chtěl jsem to tam dotlačit, ale nechtělo to
rychleji letět
ani na plném spídu. Jako kdyby už toho Vega měla
dost a tak jsem to po čtyřech
hodinách a 107 km položil za Hlohovcem (u Lednice). Později
naskakovaly vysoké
kumuly, možná jsem tomu správnému
počasí ulítnul.
Po sbalení jsem se vydal do vsi a po cestě si stopl rychlý vůz, každý kousek je dobrý. Sváželi švestky, u nás žádné nejsou a tam se pod jejich tíhou lámou větve.
Prošel jsem kolem vinic, kolem sklípků a ve vsi mě nasměrovali ke kulturáku, že se tam mohu najíst a napít. Tam stavěli májku, divil jsem se tomu, u nás se májka staví v máji (třeba mi to nějaký Moravák vysvětlí), ale bylo tam pěkně. Ani na stopa jsem nešel, počkal jsem si na Zdenu!
Na
světě je krásně! A nad světem ještě
líp! Pěkné to bylo.
V neděli bylo podobné počasí, jen trochu větrněji. Vyhecoval jsem Mácu, ať letí první, že ho cuknu, ale pak přijel Miloš, tak že prý nepoletí a že bude raději vlekat (světe div se!). Máca chtěl letět až za mnou, sám by se prý nikam nevydával a měl by problémy s návratem. Já se po startu hned zachytávám a už při točení rychle přibývají kilometry. Než odstartoval Máca (prý musel i chvíli počkat na klidnější vítr), už na sebe nevidíme a ve vysílačce si nerozumíme.
Vypadalo to suprově (asi jsem se nechal příliš unést nadšením), ale najednou jsem doletěl k velké modré díře a když jsem ji oblétával, tak jak jsem doletěl k prvnímu mraku, začal se rozpadávat a k dalšímu jsem to už nestihl.
Přistál jsem po 24 km – a jak jsem psal, každý den není posvícení. Po chvíli mě nad hlavou přelítává Máca a volá do vysílačky, kde jsem. Nechtěl jsem mu to kazit (on by byl schopen u mě přistát) a tak táhnu vysílačku po strništi, aby mu v tom praskalo a myslel si, jak jsem daleko před ním. Vyšlo to. Ještě jsem se vrátil na Pěčín, zkusil dva starty, ale nic. Vlastně po Mácovi se už pořádně nechytil nikdo. Máca přistál vedle Znojma a tak jsme se Zdenou pro něho dojeli.
Bylo nám všem jasné, že ty kumuly na obloze jsou už jen ty namalované, pod kterými
se nedá létat a tak jsme byli spokojeni do té doby, než se nám na nebi zjevil
bílý Gradient. Ten nás teda otrávil! A takové to bylo pěkné odpoledne! Na ČPP
jsme později odhalili, že to asi byl Honza Edleru a startoval až u Tábora – 128,95
km. A ještě více uletěl Petr Bílek,
z Tábora k Mikulovu – 169,30
km. Pěkné výkony, gratulujeme!
Vlasta
http://www.pgv.cz/