Ve středu 1.8. bylo asi počasí roku 2007, ten den bylo nahlášeno spoustu hodnotných přeletů, i stokilometrové FAI trojúhelníky – viď Brábo (105 km). Původně jsem chtěl v práci po vedoucím odpoledne volno, ale nevyšlo mi to. Škoda.

Když jsem se ve čtvrtek vrátil domů z práce kolem páté hodiny, uklidňoval jsem se, že počasí na lítání asi  není nic moc. V tom mi volá pracovní kolega, že jestli nelétám nad Velkou Lhotou, že tam  vidí tři hadry – červený, modrý a oranžový. To mě teda otrávil, už ani tu večeři jsem nedojedl! A netrvalo dlouho a od Honzy jsem dostal MMSku s fotkou Dačic, prý jestli to nepoznávám a že tam má dvoumetr. PROVOKATÉR!!! Popadl jsem tedy vysílačku a hned si to s ním vyříkal. Pak se od západu zatáhlo a tak za hoďku sprchlo. Vyšlo jim to pěkně.

Víkend jsem měl celý pracovní a když jsem venku viděl to krásný počasí, trhalo mi to srdce (a to naštěstí nejsem žádný závislák). Když jsem se v neděli konečně dostal domů, bylo už pozdě jet někam na odviják. Vytáhl jsem tedy krosnu a za půl hodinky startoval. Bylo těsně před šestou a termika ještě pěkně fungovala. Chvíli jsem nad zemí naháněl nějakého čápa a pak zaletěl nad barák zamávat Zdeně. Byla pěkná dohlednost, od východu komíny Dukovan, ze západu z Temelína, na severu větrníky české a na jihu rakouské. 

Když jsem v 500m nad terénem potkal skoro celý balík slámy (naštěstí ne svázaný) a za ním třímetr, prvně jsem motor nechal bublat na volnoběh a točil stoupáček a ani ne v 600m jsem už měl tolik jistoty, že jsem motor vypnul (za letu ho už nenahodím). Podíval jsem se na hodinky – bylo 18.15. Dostoupal jsem s pětadvaceti kilogramy na zádech do 1915m (dle záznamu z vária), takže ten den musely lítat i dveře od chlíva! Sneslo mě to na Český Rudolec a tak jsem to vzal zpátky na Dačice. Tam jsem pochytal ještě pár stoupáčků. Byly už slabé, ale přistával jsem až v 19.10hod. Nebyl to žádný velký výkon, ale taky pěkný, ne?

V pondělí jsem měl volno, původně strašili se silným větrem, ale naštěstí to nebylo tak hrozný a tak jsme se sešli na oblíbeném Pěčíně. V termických nárazech foukalo až neletovo a tak se čekalo na správné intervaly. Obloha byla jak vymetená, ani mráčínek. První letěl Stříbrňák, pak já. Já to asi netrefil, protože se po chvíli vário mohlo zbláznit a pak praskla šňůra (dle vária max. 8,0m/s). Další let byl hluchý tam i zpátky. Při třetím mě to rvalo nahoru celou dobu, ale po odpojení a otočení nic. 

Až za startem jsem se zachytával a při točení krajina pod nohama pěkně ubývala. U Telče jsem se díval po JaHo partě, kteří tam někde taky vlekali. Nebyli nikde vidět a na vysílačku nikdo nereagoval. Pouze František, který byl také na Pěčíně a připravoval se na start. Dokonce se už taky od někud vracel Stříbrňák, prý si chtěl těch startů taky víc užít. 

Ještě k vysílači na Javořici to bylo dobrý, pak to šlo dolů. Párkrát mě už Javořice shodila až na zem (a nejen mě), jenže tentokrát jsem před koncem lesa nalítl takový stoupák, že mě až zamrazilo. Ten sešívanej hadr nad hlavou si chvílema dělal co chtěl, místy to vypadalo na překřížení šňůr, ale nevzdal jsem to a když se to konečně uklidnilo, zjistil jsem, že mě bolí celá čelist, jak jsem měl zatnuté zuby. Tak nevím, jestli všichni ostatní létají bez problémů a v pohodě, nic takového se jim nestává, či se jen zbytečně stresuju a nebo se o tom pouze nemluví? Dál to bez spídu mazalo taky 70km/h, asi to Javořický kopec urychloval.

Doletěl jsem k Pelhřimovu (tam se už pomalu začínaly objevovat kumulky) a musel to stáčet více na západ, abych se vyhnul Praze. 

Přeci jen přistání na Ruzyni by mi asi jen tak neprošlo. Stačilo, když jsem podlétával TMA V a viděl ta nablýskaná břicha velkých  dopravních letadel, která měla stejný směr, kterým já točil stoupáky. Navíc když se má člověk ještě starat o prostory v místech, kde to nezná, je to docela hoňka. Na té mé turistické GPS to občas nemohu ani vyluštit a skládací mapa v pultíku taky není nic moc. Pak se mi tam už pletlo TMA III a LKP5 a únava byla taky znát. Na to se mi tam docela blízko chvíli motal jeden větroň a tak jsem zase ožil. U Votic jsem taky začal poznávat krajinu, protože v těch místech jsem už jednou letěl (v květnu). Letěl jsem tedy znovu na Sedlčany. Obloha se mezitím od severozápadu pokryla bílým závojem a tak mi bylo jasné, že bude konec. 

Zkusil jsem tedy požádat Termosku a vyšlo to! Pod zataženou oblohou klidný dvou až třímetr do dvou tisíc nadmořskejch. Už jsem se držel hlavní silnice na Příbram a dolítával k Vltavě. 

Jenže tam nebylo kde přistát, vedle silnice byla vzrostlá kukuřice a za ní les.  Naštěstí tam do padáčku ještě něco buchlo, párkrát jsem se otočil a tím přeskočil Vltavu. Viděl jsem pod sebou loďky a hned přemýšlel, že budu muset někoho požádat o převoz. Přeletěl jsem ještě Hříměždice (hroznej název) a na návsi viděl venkovní posezení u hospody. Nádherný pohled! Za vsí jsem v osmnáct hodin přistál hladovej a utahanej jako kotě po 4,5 hodinách letu a nějakých 116 km. Zavolal jsem domů a Zdenča mi vyrazila naproti. Od Stříbrňáka jsem měl SMS, že přistál někde mezi Kámenem a Táborem.

Z pultíku jsem si dal jedno pěkně vychlazené, všechno sbalil a mazal do té hospody. Jenže tam jsem venku narazil na právě odjíždějící rodinku do Sedlčan a paní mi řekla, že když jim nic neudělám, že mě svezou. Jak jsme se dali do řeči, tak jsem paní říkal, že jsem doletěl od nějakých Dačic. Nevěděla kde to je, tak říkám, že jako z hranic Moravy. A ona na to, že jó, že to víno je ze mne cítit. No co by jste ji na to řekli?

Vysadili mne u vlakového nádraží a tam jsem zjistil, že směrem domů není žádný spoj, stejně jsem dopadl i na autobusáku. Prý poslední jel o půl čtvrté (a to byl všední den). Takže jsem konečně zapadl do restaurace, dal si pořádnou večeři a nějaký to orošený. Normálka jsem tam v klidu vydržel až do doby, než pro mne má milovaná dorazila. Ještě před půlnocí mě dovezla domů. Není skvělá? Pěkné to bylo!

V úterý bylo opět super počasí na trojúhelníčky, ale to už jsem zase makal a záviděl všem, kteří se vydali na létání. Opět bylo z Pěčína nahlášeno několik krásných přeletů – Charlie (FAI 101km), Honza (FAI 66km), Jana (návratových 67km). 

Pěkné! Gratulujeme!

 
Vlasta
http://www.pgv.cz/