Ve čtvrtek 26.7.07 se udělalo pěkně, foukal mírný jižní vítr a navíc se mi podařilo utrhnou se z práce. Vydali jsme se tedy polítat na Nové Dvory. Dopolední kumulky se už začaly rozpadat a termické intervaly se prodlužovaly. Do vzduchu nás vlekala  asi nějaká zahradnická firma - alespoň na autě měli nápis VODA PLENÍ.

První letěl Vaňous, hned se chytil a začal nám mizet. Druhý byl Miloš a i když to prvně vypadalo na přistání, přeci jen se zvedl a taky odletěl. Já dal dva starty, mezi tím Míra a kde nic, tu nic. Dal jsem tedy ještě třetí s tím, že když to nevyjde, balím.

Po celou dobu vleku nebylo nic a tak jsem po odepnutí popoletěl kousek dál nad obilné pole s kombajny. A vyšlo to! Bylo to sice velice hravé, žádná pohoda, rána zespod do padáku jako když někdo střelí, na to prověšené šňůry a propadák, při točení se to nedalo ustřeďovat. Chvíli to šlo nahoru tady, za chvíli tam. Doufal jsem, že to bude jen u tohohle prvního stoupáku, ale mýlil jsem se. Bylo to téměř u každého, už dopředu jsem se bál najít další. Nejdříve jsem to chtěl vzdát už u Telče, ale říkal jsem si, že se to třeba zlepší a tak jsem se mořil dál. Nezlepšilo. 

Ten den jsem neměl domluvený odvoz (Zdena byla v práci) a tak jsem se prvně držel hlavních silnic a železnice, za Třeští jsem to už vzdal a vložil se do rukou osudu. 

Nakonec jsem už s ubývající výškou přeletěl dálnici mezi Jihlavou a Humpolcem. 

Tentokrát jsem nepovolal Zdenu (i když bylo 5 hodin a už pro mne mohla dojet), abych si toho návratu taky užil. A povedlo se! Prvně na podvalníku za traktorem a pak Favoritem  ve směru na Jihlavu. V Úsobí mi řekli, že na Jihlavu už nic nejede a zrovna jede autobus na druhou stranu - do Havlíčkova Brodu. Ochotný řidič mi poradil, že si tam můžu dojít do hospody (asi ten hlad a žízeň už na mě byli vidět) a pak mi jede autobus do Telče. A tak se stalo. 

V H.Brodě večeře a pivo, autobusem do Jihlavy, tam měl pauzu a tak byla limonáda a kapučínko, pak do Telče – odtud už jel pouze vlak. 

Při čekání byla další limonádka, vlakem do Dačic – tam měl pauzu 40 minut a tak pivko ve Stadionu bodlo. Vlak dorazil do Peče na hlavní nádraží ve 22.30 hod. 

Tam jsem s báglem na zádech vyrazil do vlahé noci a za křiku cvrčků a slabého osvětlení měsíčkem šlapal k domovu. Ještě jsem si říkal, jestli bych na tyhle výlety neměl mít na batohu reflexní nášivky nebo si pořídit takový ty blikačky jako na kolo. 

Jelikož první chalupy s veřejným osvětlením jsou od nádraží vzdálené 1,5 km a přes obec je to ještě kilák (měřil jsem si to GPS), tak se mi ta svižná zdravotní procházka před spaním protáhla na půl hoďky. Já vím, rychlost (průměr 5,6 km/h) ani stoupání nic moc, ale přeci jen na tom létání a návratech je něco krásného. Pěkné to bylo!

Vlasta
http://www.pgv.cz/