Náš kamarád Zbyněk si pořídil novou krosnu a tak jsme na sobotu 31.3.2007 svolali sraz s tím, že ji společně vyzkoušíme. Jeden pokus o let udělal Zbyněk už v pátek, kdy uletěl 200 metrů dopředného letu tak 3 metry nad zemí, ale ještě se neodvážil zatočit. Ale to nevadilo, neboť ani Ing. Kašpar při svém prvním letu nezatočil. Sešli jsem se po 17. hodině na poli za Želetavou, kdy se vítr uklidnil. Už při příjezdu nás vítal ve vzduchu Panťa  nad státní silnicí a   předvedl nám při připravě krosny několik nízkých průletů. Pak za instrukcí Milana a Panťu Zbyněk se svoji novou krosnou odstartoval. Já se zatím zabýval odháněním služebního psa Rexe, který se snažil vbíhat do startovací dráhy a byl vůbec dost rušivý element. Zbyněk měl příliš povolené nožní popruhy a tak celý kratší let absolvoval ve stoje s popruhy zaškrcenými do slabin. Aby mu nebylo nahoře smutno, odstartoval za ním i Panťa. Zbyňkovo přistání bylo trochu tvrdší, ale to bylo způsobeno tím, že byl zvyklý na létání bez krosny a nečekal s krosnou tak rychlé klesání. Pak odstartovali Milan a Panťa se Zbyňkovou krosnou. Ve vzduchu si to pěkně užívali a předváděli synchronizované figury – takzvané vzdušné akvabely, nízké průlety, souvratě a jiné prvky. Po jejich přistání jsem upravili popruhy na krosně a na start šel opět Zbyněk. Už se mu podařilo ve vzduchu sednout a teprve pak zažíval tu pravou leteckou euforii. Nejprve nad námi kroužil a pak se vydal na výlet za Bítovanky. Přistání měl tentokrát vzorné a myslím, že tímto letem zcela propadl krosnění.

Na závěr mě kluci ukecali, abych se také proletěl. Jelikož mám stále startovací trauma, způsobené několika nepovedenými starty s mojí bývalou 45kg krosnou s motorem Trabant, start se né a né podařit. Až když  už na mě všichni hulákali a Zbyněk radil, abych zhluboka dýchal, se start podařil a mě rázem stouplo sebevědomí. Pak už jsem se kochal nádherným letem. Zbyňkova krosna má výborný výkon a taky jsem, jak při startu, tak nahoře, ocenil voloběžku, kterou je vybavena. Žádné vibrace a tichý chod motoru. Moje přistání bylo na „hranici“ západu Slunce.

Poslední březnový den jsme si pěkně užili a mohu konstatovat, že nahoře bylo krásně.

Franta