Ve středu odpoledne 25.10. jsme vyrazili na poslední výlet této skvělé sezóny. Složení Moby Dicka: já, Honza, Olda se Šárkou a 5l rumu vyráželo z Buku o půl sedmé přes Č. Budějovice.

Druhé auto s pasažéry: Vaňous, Míra a Pavel z Třebíče, vyrazilo o hoďku dřív přes Slavonice. Při cestě Rakouskem svěřil Vaňous volant Mírovi... Po okružní, poznavací jízdě Rakouskem, objevil Míra přeci jen správný směr a Bassano našli.

     Třetí auto přijelo ve čtvrtek ráno a přivezlo Pavla a Petra Lacinovi, spolu s Jitkou (skoro Lacinovou). A parta byla komplet.

Nebe bylo modré jako šmolka a na něm se začala objevovat rogala a sem tam i padáček. Naše pevná víra, že dnes je to tutovka, nás udržovalo v klidu. Až do chvíle, kdy se přes kopec přelily mraky a nebe se zavřelo. Najednou jsme se ocitli jako ve špatně větrané prádelně. Jeli jsme se podívat na Památník a rázem byli v jiném světě. U nohou nám ležel hrnec plný kaše, která stále bublala, ale posuďte sami...

     Večer dostal slovo pan Rum a paní Svařáková. Ve strádajících pilotech, kteří ani hadrem nezašustili, to probudilo teoretizující, leč bojovnou náladu a pustili se do vášnivých diskuzí ohledně svých mazlíků a jejich úhlu náběhu. Tím jsme strávili několik hodin.... A nejen my, ale celý kemp. Poláci, kteří nebyli pozváni do diskuse, to raději druhý den zabalili... Holt slabá nátura.

    V pátek jsme nezaváhali a kolem desáté už stáli na Velké Grapě. První slet po delší době byl jako balzám pro naše vyprahlé dušičky. Jenže Termoska se rozhodl, že ani dnes nám Bassano neukáže v celé své kráse. Petr Bílek, který se svou bandou také přijel ve čtvrtek ráno, nás zlákal odjet do Feltre. Už tam byl a tak nám slíbil ukázat cestu na start.

     Po hromadném bloudění po Feltre jsme start přeci jen našli a viděli Bassano ze kterého přetékala oblačnost do vedlejších údolí. Hezký pohled. Zvlášť, když jsme stáli na správné straně údolí. Mezi prvními odstartoval tandem s Oldou a Šárkou a po chvilce zmizeli pod hranou kopce. Pak jsme si jeden po druhém rozbalili mazlíky a naskákali do vzduchu.

     Já s Mírou a Pavlem z Třebíče jsme se vozili na nasluněné straně kopce. Pak jsme zpozorovali kousek od nás menší kopeček. Vypadal jako sladký bonbón, nad kterým se točilo hejno vos. Olda tu vyčmuchal stabilní stoupáček. Dalo se tam vozit, jak dlouho kdo chtěl (ale všichni točili LEVOU!!!!). Vydržela jsem půl hoďky a s vědomím, hodinky ve vzduchu, jsem se dál netrápila. Cestou do kempu jsme připíjeli rumem Termoskovi na zdraví a pak se dorazili v pizzerii.

     Do soboty jsme vkládali velké letecké naděje. Ráno však bylo zataženo a tak to vypadalo na přejezd, pak se počasí umoudřilo a den vyšel skvělě. Nebe se zaplnilo padáčky a vypadalo to jako v létě.... A večer došlo i na sletík...

     V neděli ráno jsme odjeli na Doládu. Počasí super, sluníčko pálilo, že by se červenec nemusel stydět, ale termika nikde. Dali jsme závěrečný slet a chystali se na odjezd domů.

     On Termoska to už totiž nadobro zabalil. Odjel na zimu do ještě teplejších krajin než je Itálie. Myslím, že ví, jak nám bude chybět, a nebude otálet s návratem. Tak pěknou dovolču, Termosko. Na Doletný Ti připijeme na sílu a četnost... A nezapomeň, že čekáme a těšíme se....

Jana

www.pgv.cz