Na sletu PPG v Jihlavě jsme se  s Vlastou domluvili, že v neděli podnikneme jako minulý rok výlet na krosnách někam po větru a tak se i stalo. Obvolal jsem všechny nadšence, ze kterých je ochoten ráno vstát jen Láďa Štrejbar a Petr Adam jakožto pozemní personál.

Je neděle ráno 6:30 a všichni tři vyrážíme směr Peč. Vlasta už nás čeká a protože je venku jak v prádelně, odkládáme start na pozdější dobu. Po výborné snídani, kterou Zdenka připravila, jsme vyjeli.

Jako nejvhodnější místo ke startu se Vlastovi jevila louka nad Velkou Lhotou u Studené s nadmořskou výškou kolem 700m. Postupně všichni úspěšně startujeme, přelétáme kopec Poldovka, nedaleký Mrákotín, Vanov a pokračujeme dále na Třešť.

S přibývající výškou se jižní vítr mění na jihozápadní a tak těsně před Třeští uhýbáme na severovýchod, míjíme větrné elektrárny a přelétáme Stonařov, Brtnici, Luka n.J.,a je tu dálnice. Kontroluji stav paliva a z hrůzou zjišťuji, že z devíti litrů mi zbývají tři. Jelikož má Vlasta nádrž jen na pět litrů a termika nikde, kontroluju, jestli tam nemá přidělané šlapky. Dívám se i na Láďu, který je kousek za mnou, ten má nádrž jako já. Začíná mi běhat hlavou, kde je jaká čerpačka. Přelétáme Zhoř s velkým závodištěm, Bohdalov, Nové Veselí a tam se mi Láďa ztratil, zmizel!!! Po vysílačce zjišťuji od Petra, že mu došel benzín.

Pokračujeme až nad Žďár, kde hledáme vhodnou benzínku pro přistání a můžu říct, že to byl docela problém, Žďár je totiž pěkně zadrátovanej. Našli jsme jí, pěkná modrá na kraji města, teda pěkná se nám zdála do té chvíle, než jsme hladoví vlezli dovnitř a zoufale hleděli do prázdného regálu s bagetami. Dali jsme si kafe, dotankovali a čekali až přijede Zdenka, Petr a Láďa. Po příjezdu se Láďa rozhodl, že dál pokračovat nebude a domluvil si odvoz domů, mi ostatní jsme se chystali na další start. Petr v tom prázdném regále našel ještě poslední vepřoví řízek, tak si liboval.

Na start jsme museli krosny přenést na nedalekou loučku, za dráty vysokého napětí. Po startu nabíráme větší výšku nutnou na přelet Žďárských vrchů. Začíná se probouzet odpolední termika, už to není ten olej co ráno. Vlasta má větší výšku i rychlost než já a tak se rychle vzdaluje. Vidím ho jak se rychle přibližuje k pěknému kumulu. Jak se tak kochám krásně zbarvenou krajinou, tak mi Vlasta úplně zmizel. No nic, pokračuju dál, ale je to čím dál větší bordel. Míjím Hlinsko a v dálce už vidím Litomyšl a kousek nalevo Vysoké Mýto, kouknu pod sebe a vidím pěknou travnatou plochu s letadlem a hloučkem lidí. Ideální místo pro přistání, tak jsem vypnul motor a z těch šesti stovek jsem se snesl rovnou k nim. Byla to práškovací plocha u Chotěnova, 10km jižně od Litomyšle. Pěkně jsme pokecali, motor na záda je sice zaujal, ale v letadle prý nefouká. Potom se rozloučili a odlétli do Vysokého Mýta na domovské letiště.

Najednou se ozval Vlasta, že přistál až někde za Českou Třebovou a že Zdenka už je na cestě. Po chvíli dorazil Petr s autem, tak jsme všechno naložili a vydali se na cestu domů.

Chtěl bych poděkovat Zdence a Petrovi za dobré zázemí.

Byl to pěkný a asi taky poslední výlet před tím, než napadne sníh.

Radek

Ještě k tomu něco přidám já - Vlasta.

Startovat ke Lhotě jsme jeli hlavně proto, že u nás se mlha stále ještě nerozpouštěla a tak jsme museli o pár nadmořských metrů výš. Letělo se v pohodě a krajina po větru pěkně ubíhala. Jen škoda, že v první části letu nebylo lepší počasí na focení. S Janou jsem byl domluvený, že až poletíme přes Luka, že bude mávat, ale projevila se jako závislák a dala přednost létání na Pěčíně.

Při mezipřistání ve Žďáru nad Sázavou na natankování jsme naleštili své stroje, inspirací nám byli Harlejáci, kteří se tam také stavili. Doufám, že nám záviděli a pouze jejich stud jim zabránil nás požádat o výměnu našich mašin. Škoda že už dále s námi nemohl z osobních důvodů v letu pokračovat Láďa a bohužel jsme si neudělali společnou fotku. To mě mrzí.

Litomyšl jsem přelétával už bez Radka (náměstí mi z vrchu připomínalo Telč) a opravdu hravé to bylo až za městem. Musel jsem sklesat, jelikož přede mnou byl dost slušný kumul se základnou níže, než jsem byl já a nasával teplo z celého okolí. Oblétával jsem ho po kraji, přeletěl Českou Třebovou a Letohrad.

Po chvíli se přiblížily hranice s Polskem a prostor ADIZ, do Žamberku   jsem nemohl, je tam dost využívané letiště, a tak jsem ještě s asi litrem benzínu v nádrži přistál u Lišnice. Zdenča pro mne přijela dřív, než jsem to všechno sbalil, protože po cestě jsem ji psal SMSky a hlavně je móóóc šikovná. Mohla by z fleku dělat stopaře. A večeře v zámecké restauraci v Letohradu byla skvělá!

Poletováního za ten den už bylo dost. Celkem to dalo 3 hodiny a 20 minut, skutečně uletěných 159 km a podle programu MaxPunkte 143 km. Maximální rychlost 77,9 km/h a průměr 48 km/h.

Pěkné to bylo, opravdu pěkné! A ZDE je i video.

Vlasta

www.pgv.cz