Když mi ve čtvrtek 24.8.06 přišla zpráva, že se jde lítat do Pěčína, dostavila se ta zvláštní nervozita. Sám sebe jsem ujišťoval, že to počasí není až tak dobrý, že je téměř neletovo, abych měl alespoň trochu klidu. Jenže pak se mi naskytla příležitost a já ve tři ujížděl z práce domů.

         Už delší dobu jsem známému sliboval, že mu vyfotím hřiště v Cizkrajově a tak jsem si naplánoval, že vezmu krosnu, zaletím tam, udělám pár fotek a pak doletím do Pěčína a kouknu, jak jim to tam lítá. Startoval jsem o půl čtvrté u Lidéřovic a hned po startu jsem nalítnul dost výrazný stoupák. Ju juj, to jsem se ale krásně bál. Kousek nad zemí to se mnou řádně cvičilo, kolikrát motor letěl ještě jedním směrem a hadr už byl natočený jinam, ale nebyl jsem měkkej, vydržel jsem! Prý s motorem to není žádný umění, ale říkají to jen ti, kteří to nezkusili. Brzo jsem už měl slušnou výšku a v takových podmínkách se nedá lítat při zemi a fotit. Takže jsem Cizkrajov vyškrtnul a vydal se k Pěčínu. Po cestě jsem využíval další termiku a dostal se až pod základny, které byly ve výšce přes 1500 m nad zemí.  

         K Pěčínu byla velká modrá díra, ale letěl jsem tam a pozoroval padáčkáře, kteří se tam vlekali. Neviděl jsem nikoho, kdo by se nějak výrazně zvedal, měl jsem spíš dojem, že se jen vozí při zemi a po chvíli přistávají.

Nad Hříšnicí se už dělaly slušné kumuly a tak jsem k nim doletěl asi v kilometrové výšce s tím, že nalítnu termiku, vypnu vrtuli a až mi to nepoletí, přistanu u kolegů dole. Tak jsem i udělal, jen s tím rozdílem, že to lítalo pořád. Stoupáky i s vypnutou vrtulí na zádech taky přes 3 m/s, několikrát jsem se dostal pod základnu (nikomu to neříkejte, musel jsem i ochutnat), pak kus sklesal a zase zpět. Takhle jsem se tam vozil přes hodinu, pozoroval dravce, jak se honí a čekal, jestli se někdo vyškrábe za mnou. Jediný, kdo na to vypadal, byl někdo s červeným padákem, jenže ani tomu se to nepovedlo. Už se blížila půl šestá, dole to balili a mě se z té výšky nechtělo k nim přistávat. Stejně by mi asi jen nadávali!

Takže s výškou přes 1400 m jsem se zkusil vrátit zpět do Lidéřovic. Jenže až za Dačice to silně klesalo, stále jsem si hlídal, kam případně přistanu. Pak to letělo v nulkách, chvilkami mě to i nadzvedlo a kdybych býval původně nekličkoval, třeba by to vyšlo. Takhle jsem po 2 hodinách a 10 minutách přistál uprostřed posečeného pole, auto bylo na konci. No přece nepůjdu pěšky, ne? Nastartoval jsem krosnu a když už jsem letěl, tak jsem to vzal do Cizkrajova a splnil původní úkol. Sice stíny už byly dlouhé, ale snad to bude stačit.

A shrnutí? Bylo to super létání a domů jsem se vrátil správně unavený, takový ulítaný. Pěkné to bylo!!!!

Vlasta www.pgv.cz