Sobotní lítání 20.8.05

         Byl jsem v práci, když mi přišla SMS, že se jde ve 12.30 lítat. To se pak tak špatně dělá a čas vůbec neutíká. Pořád jsem se uklidňoval, že se hodně mračí, že je to neletové, že bude brzo bouřka, že to zruší, nebo že budou jen v hospodě (ale to by mi taky chybělo).

         Domů jsem přijel po 15. hodině a jelikož opravdu létali, tak jsme s Oldou a manželkami za nimi vyrazili. Já ještě jel vyzvednou Jirku na Dačické letiště, kde po hodince a půl létání po okolí přistál. Dopoledne tam měli modelářský den a tak tam zůstalo jen pár pozemních pilotů. Jelikož Jirka tam dostal najíst a napít, tak jsem jim tam musel ukázat start s krosnou, kterou jsem měl sebou. Okolí bylo celé zastíněné, jen tam bylo pěkně. Start se povedl, foukal svižnější větřík a tak jsem se zvedl na jeden krok. Nabral jsem pár metrů, našel stoupáček a vytáčel k Dačicím. Ve 350 m jsem už měl jistotu že nevyhniju a tak jsem pokračoval už bez pomoci koňských sil. Dotočil jsem až za Dačice a jelikož jsem slíbil, že přiletím za tou naší bandou do M.Pěčína (stejně za mnou bylo vše zastíněné), sešlápl jsem spíd a mazal k nim . Místy nahoře poprchávalo, ale udělalo se zase pěkně nad Pěčínem. Zrovna startoval Milan a vidím, jak po zastavení auta točí a stoupá. Já chytil taky stoupáček a těšil se, že polítáme spolu. Jenže ouha, Milan klapl uši a snaží se dostat na zem (i tak místy stoupal). Co se děje? Blíží se bouřka? Mám taky přistát? Jenže pak jsem zjistil, že přetrhli provaz na vleku a místo aby ho zahodil a polítal, tak přistává.

         Vytočil jsem se zpátky k základnám a zdálo se, že to stoupá i nad celým zastíněným krajem. Raději jsem se vrátil zpět do Pěčína a přistál. Pokecali jsme, probrali kde co, pomluvili nepřítomné a někdo ještě polítal. Nakonec jsem zase nastartoval vrtuli a doletěl si přes Dačice domů. Vlasta