Dne 27. prosince 2005 jsem byl požádán  na poslední chvíli (30 minut před stratem), jestli bych nemohl dělat pozemní personál balónového letu. Ani na chvíli jsem nezaváhal, protože i takové pronásledování balónu je věc zajímavá a jak jsem později zjistil i zábavná.

Už směr letu pokusného balónku ukazoval trasu na Dačice. Tudy se zatím nikdy neletělo. Start se podařil bez problémů. Posádku tentokrát tvořil kamarád Zbyněk a jeho bratr Karel. Karel byl obklopen zalaminovanými mapami a palmtopem s GPS, takže celou cestu se zabýval hlavně přístroji a snad ani nevěděl, kudy se letělo. Takže na naši otázku do vysílačky: „Kde jste?“, se ozvala pouze odpověď: „Balón.“

Trasa letu probíhala po pravé straně silnice Budíškovice - Dačice ve výšce od 150m do 300m. Zajímavé bylo, že rychlost letu ve výšce 300 m byla 36km/h a ve výšce 150m 14km/h. Letělo se nad Dačicemi, kde bylo vidět, jak je dolní náměstí malé a horní velké, pokračovalo se nad meandrující řekou Dyjí směrem k Toužínu a k Peči. To se už ale blížil velký pás lesů u Lanštejna a přistání se muselo uskutečnit u Lideřovic. Bylo vzorné a koš se postavil do sněhu, aniž se převrátil. Díky „dokonalým navigačním přístrojům a mapám“ byl náš doprovodný vůz posádkou balonu původně naváděn k obci Vnorovice. Později se zjistilo, že to nejsou Vnorovice, ale Lideřovice.

Také cesta stíhacího vozidla po polních cestách neproběhla bez problémů. Sněhová nadílka z předchozích dnů byla tak štědrá, že jsme dvakrát zapadli. Při druhém vyprošťování jsme museli nejprve dostat ze sněhu samotnou hondu a pak pomocí dlouhého lana, které bylo na druhé straně uvázáno k autu, i vozík na balón. Zde nutno poznamenat, že někteří členové vyprošťovacího týmu doslova nasazovali vlastní životy a zdraví, neboť Zbyněk, který podpíral za jízdy oje vozíku nebyl schopný běžet ve sněhu rychlostí 40 km/h a málem byl vozíkem přejetý. Naštěstí se včas pustil. To už oje taženého vozíku rylo ve sněhu brázdu. Nakonec Zbyněk s kočičí mrštností naskočil na zadní část vozíku, tím ho převážil, oje se zvedly a vše dobře dopadlo. Pak se už nic neočekávaného nestalo a my mohli konstatovat, že jsme zažili zase něco neobyčejného. Příště se snad podaří přeletět i pás lesů u Lanštejna, nad kterým to bude určitě zajímavé.

Franta